24/2001) Poprava

Krátká letní noc z neděle 20. června na pondělí 21. června 1621 byla na Starém Městě Pražském neobyčejně rušná. Před radnicí začala vyrůstat monumentální stavba, na jejiž dekoraci se spotřebovalo mimo jiné i čtyřicet čtyři a půl štůčků černého sukna. Chystalo se totiž lešení, na kterém měli být ráno 21. června popraveni vůdcové českého stavovského odboje.

Poprava začala - podle tehdejších zvyků - za východu slunce. Po úvodních ceremoniích zazněla v pět hodin dělová rána, byly uzavřeny městské brány a celé barokní divadlo mohlo začít. Událost se téměř kryla s východem Slunce a proto má ascendent v Raku. Jeho vládkyně - Luna - se nachází v prvním domě pět stupňů od ascendentu. Podle astrologa Volguina je v pásmu, v němž je pro muže zvlášť nebezpečná... Ve dvanáctém osudovém domě se nachází pět planet - kromě Slunce ještě Merkur, Jupiter, Venuše a Saturn, který je ze strany dvanáctého domu na ascendentu, a nenápadně vysvětluje, o co vlastně realizací celého barokního divadla šlo. Ferdinand II. se sám považoval za otce monarchie, a své děti, které se proti němu vzbouřily, musel přísně a příkladně potrestat. K tomuto účelu nechal odsoudit ke ztrátě hrdel a statků vůdce povstání. Pikantní je, že vládce osmého domu smrti je Uran, jež je přesně na hrotu domu druhého. Kdo tedy na to měl nervy a žaludek, učinil po Bílé hoře prostřednictvím císařského majestátu (Uran je ve vládě Slunce) bez valných problémů z majetku cizího majetek vlastní.

Celá událost probíhala opravdu ve velkolepém duchu. Odsouzení nastupovali na popravčí lešení, kde je už očekával kat Jan Mydlář. Protože byl utrakvista, měl s mnohými odsouzenými společnou víru, a svým bratřím v Kristu prokázal neobvyklou laskavost. Počkal totiž s popravou až do chvíle, kdy dokončili svoji modlitbu. (Možná za to i něco dostal - protože vládce devátého domu víry je již zmíněný Uran na hrotu domu druhého.) Mezi soudci a odsouzenými byl však i daleko bližší vztah: Heřman Černín z Chudenic měl mezi nimi svého vlastního bratra Diviše (jediného katolíka mezi odsouzenými). Když tento vešel na lešení, odešel a vrátil se teprve ve chvíli, kdy bylo odsouzencovo tělo odneseno. Těžko můžeme dnes usoudit, jak mu v té chvíli bylo...

I když v sedmnáctém století byly politické veřejné popravy dosti běžné, byla ta staroměstská přece jenom výjimečná jak množstvím, tak společenským postavením odsouzenců. Její okázalost a krutost odsuzovali i současníci. Možná i to bylo důvodem generálního pardonu v únoru 1622 (Slunce tehdy stálo na MC staroměstské popravy). Kat během ní ztupil čtyři meče a vědom si toho, že pracoval dobře a zaslouží si odměnu, předložil účet. Karel z Lichtenštejna, který měl dobrý důvod, aby byl spokojen jak s průběhem exekuce, tak s majetkem, který se mu po konfiskacích pěkně rozmnožil, zareagoval velkoryse: místo 584 kop míšeňských dostal Jan Mydlář za čtyři hodiny práce plných 634 kop.

Čeští pánové nebyli zcela čeští - devět z nich vypovídalo před soudem německy - a nebyli, jak již bylo řečeno, všichni ani protestanti, může nás však utěšit, že o půlnoci na 21. června se podle pověsti všichni sešli před Týnským chrámem a šli k oltáři, kde přijímali Tělo Páně pod obojí způsobou. Možná se pak modlili za svou vlast, které dali to nejcennější, co měli. Dej Bůh, aby byla jejich modliteb hodna.