31/2001) Požár ND

12. srpna roku 1881 byl v Praze normální pracovní den, který vypadal, že nebude ničím zajímavý. Významný měl být snad jenom pro hasiče, kteří odpoledne pochovávali jednoho ze svých oudů a kteří se těšili, že se opět zablýsknou ve svátečních uniformách před davy Pražanů, kteří byli před 120 lety zvědaví úplně stejně jako dneska. Na střeše Národního divadla, které bylo provizorně otevřeno 11. června, se dokončovaly poslední práce. Osazoval se totiž hromosvod, který měl zabránit možnému požáru od blesku při bouřce. Je jenom paradoxní, že tato činnost vedla k nejznámnějšímu požáru v českých dějinách. V dobových pramenech se uvádí, že klempíři nasypali žhavé uhlíky, které jim po práci zbyly, do okapu, a doufali, že je tím zneškodnili. Požár vybuchl ve večerních hodinách a velice rychle se rozšířil. Příčinou tohoto faktu byl téměř fatální souběh několika okolností: hasiči byli truchlit, přijeli tedy pozdě a koordinace jejich činnosti byla mírně řečeno nepříliš efektivní. V nádrži, která napájela hydranty Národního divadla, nebyl dostatek vody. Železná opona, která měla zabránit rozšíření ohně, byla zamčena řetězy a nedala se spustit. A než se rozhodlo, jaký postup bude při hašení nejvýhodnější, hořela pýcha celých vlasteneckých Čech vysokým plamenem, který doruda barvil noční nebe...

Když člověk studuje horoskop požáru, čeká, že v něm bude hojně zastoupen ohnivý živel. A jako mnohokrát předtím a mnohokrát potom musí uznat, že to zdaleka tak jednoduché není. Z deseti planet horoskopu jsou v ohni jenom dvě (Slunce, Merkur), ve vzduchu jedna (Mars) ve vodě Venuše a Luna a v zemi celkem pět planet (Jupiter, Saturn, Neptun, Pluto a Uran). Na sedmém stupni Lva, což je v jednostupňovém orbisu od stupně osmého, který tradičně symbolizuje Prahu, stojí však Lilith - Černá Luna. Slunce události je napadeno celkem třemi kvadraturami (Jupiter, Saturn a Neptun) a nemá ani jeden pozitivní aspekt.

Z národního hlediska šlo o vskutku osudovou tragédii: základní kameny k divadlu byly položeny 16.5.1868 a v onen páteční večer hořela třináctiletá snaha o důstojný umělecký stánek. Náš národ má však jeden velmi zajímavý a sympatický rys: když o nic nejde, štěkáme se ze všech sil a nenajdeme na sobě chlupu dobrého. Když o něco jde nebo když národ potkají osudové tragédie, jsme najednou prosti vší malichernosti, jsme schopni jakékoliv oběti a umíme z každého problému najít východisko. Naprosto stejně to probíhalo i tehdy: hned u požáru se začalo vybírat na nové divadlo. Dávali všichni a dávali velkoryse. Vbrzku se nasbírala potřebná částka, začala rekonstrukce a 18.11.1883 bylo divadlo znovu otevřeno. Zajímavé je to, že proces, jež v první etapě trval 13 let, trval v etapě druhé pouhé dva roky. Je to mimo jiné důkaz pokračující emancipace českého národa a jeho vzrůstající ekonomické síly (v Býku, který symbolizuje majetek jsou totiž Jupiter, Saturn, Neptun a Pluto). V dlouhodobém horizontu je to důkaz toho, že z každého problému je východisko, což je poučení k nezaplacení.