11/2002) Bát se nemusíme

 Každý astrolog se občas dostane do situace, kdy má dojem, že ve svém profesním vývoji stagnuje. V takových chvílích znechuceně prohlíží hromady knih, které má doma, a uvažuje nad tím, že by měl zjistit, co se děje ve velkém světě, a ověřit si, jak na trendy, které probíhají ve společnosti, reagují kolegové, které zná jenom z internetových stránek nebo z odborných časopisů. Mě tato nálada chytila loni před vánoci, kdy byla v Praze na návštěvě přítelkyně z Bruselu. Ta mé potíže vyřešila s nonšalancí a noblesou sobě vlastní: pozvala mě na předjaří do svého domečku a dokonce mi přislíbila svou dceru jako průvodkyni. Slovo tedy dalo slovo a já jsem 12. února 2002 v 18.05 vyrazila vstříc dobrodružstvím, na jejichž konci jsem už viděla svou knihovnu ozdobenou rosikruciánskými efemeridami (vzhledem k tomu, že nemluvím francouzsky, byly by mi jiné tituly k malému užitku).

Když mi první den nabídla kamarádka prohlídku nejbližšího okolí bydliště s tím, že jsem unavená po cestě, vzepřela jsem se. Česká žena a švédská ocel přece vydrží vše! Kromě toho jsem bez rosikruciánských efemerid žila sice spokojeně od roku 1957, ale déle to už nevydrží ani minutu! Claire – tedy dcera a moje průvodkyně - zavolala na Ústředí belgických parapsychologů a věštců (nesmějte se, opravdu to existuje) a oni jí poradili obchod velmi poetického jména, neboť se nazýval Zahrada tajemství. Největší bylo však tajemství jeho existence, protože na udaném čísle se v dané ulici nenacházelo vůbec nic – neřkuli obchod. Po několika dotazech v okolních krámech si někdo vzpomněl, že tam kdysi takový obchod opravdu byl, ale že se přestěhoval neznámo kam. Poklesly jsme na duchu. Když už jsme tam ale byly, rozhodly jsme se vstoupit do antikvariátu, který byl nedaleko. Na můj nesmělý dotaz po esoterické literatuře mě dovedli k regálu, kde nastaly pravé nákupní orgie. Rosikruciánské efemeridy pro dvacáté století ležely (za velice příznivou cenu) hned na vršku velké hromady. V hlubších vrstvách se našly i efemeridy Černé luny, a dokonce i německé efemeridy na 19. století. Majitel nám dokonce dal kromě tašky i adresu esoterního knihkupectví, které zcela jistě existuje a jemuž dal ty nejlepší reference. Knihkupectví bylo navíc nedaleko a tak jsme se tam hned vydaly. Dorazily jsme do obchodu, který byl naprosto odlišný od našich obchodů podobného typu. Byl sice nesmírně vkusně zařízený, regály přetékaly vynikající literaturou, byla možnost zakoupit kameny i kadidla – ale obchod byl na rozdíl od obdobných našich zařízení prázdný. Byly jsme tam jediné dvě zákaznice a spolu se dvěma prodavači jediní lidé v celém tomto krásném prostoru. Zakoupila jsem si za drahé peníze rosikruciánské efemeridy na 21. století a pomocí mé tlumočnice jsem se zeptala, proč je tam tak málo lidí. Odpověď byla dost šokující. Dozvěděla jsem se, že esoterická vlna již pominula a že se lidé zajímají o jiné věci. V tu chvíli mi přešel po zádech mráz. Vzpomněla jsem si na pražské obchůdky, odkud člověk odchází nejen s vědomostmi, ale i s duchovním nábojem, a bylo mi toho krásného prostoru trochu líto.

Neustále se mluví o našem vstupu do Unie a uvažuje se nad tím, co můžeme od Unie dostat. Není to však proces jednostranný, protože i my máme co dát. U nás si totiž pořád ještě nemyslíme, že je duchovní život jenom pomíjivou módní vlnou. A pokud o tom Unii přesvědčíme, bude to přínos nejen pro ni, ale i zpětně pro nás.