44/2002) Johana Šílená

O tom, že to Štíři mají s láskou těžké, se můžeme dočíst téměř v každé astrologické knížce. Píše se tam o legendární vášni, o tom, že se Štír pořádně zamiluje jenom jednou za život a ostatní lásky jsou potom už jenom náhražky a o podobných zajímavých věcech. Přesto se však mezi nimi najdou Štíři, nad jejichž jednáním zůstává v tomto směru rozum stát. Jedním z takových je dcera Isabelly Kastilské a Ferdinanda Aragonského, která se jmenovala Jana a které dějiny později plným právem daly přídomek Šílená. Narodila se 6. listopadu 1479 (hodina nezjištěna). V horoskopu je sice ve Štíru jenom Slunce s retrográdním Merkurem, ale pozornost upoutá velice silný a velice špatný Jupiter z Raka (má kvadraturu na Mars, opozici na Venuši, kvinkunx na Uran a kvadraturu na Pluta).

V roce 1496 byla infantka provdána za Habsburka Filipa, kterému dějiny přiřkly přídomek Sličný. Na dobových zobrazeních žádnou zvláštní krásou (alespoň podle současného vkusu) nevyniká a proto se můžeme jenom dohadovat, zda šlo o skutečné uznání nebo o pouhou jedovatost. Byl to Lev (narozený 22. července 1478) a v jejich srovnávacích horoskopech je patrný aspekt, který se dodnes počítá v partnerských vztazích k těm nejlepším: Slunce muže bylo na Luně ženy. Johana potkala svůj ideál a mohla být skutečně šťastná, zvláště když se v roce 1500 narodil první syn - budoucí Karel V. - a v roce 1503 syn druhý - budoucí Ferdinand I. Po narození druhého syna se však u mladé matky začaly projevovat rysy duševní choroby. O tom, že její stav byl vážný, svědčí i to, že matka Isabela jmenovala jejího manžela spoluvládcem, který se měl v případě, že by nebyla schopna vládnout, ujmout španělského trůnu. V roce 1506 však Filip onemocněl horečkou a 25. září zemřel. Při pohledu na horoskop překvapí, že byl pro Johanu vlastně velice příznivý. Tranzitní Luna tvoří sextil na její Venuši a trigon na Saturna, Venuše sextil na své radixové postavení, Jupiter je v konjunkci s Marsem a Saturnem a v sextilu na Merkura, Urana a Neptuna. Bylo tomu tak proto, že jí mysl pomalu zahalovalo milosrdné šílenství?

Královna se vydala s rakví svého manžela do Granady. Na tom by ani nebylo nic tak zvláštního, kdyby neputovala výhradně v noci, protože hlásala, že vdova, která přišla o světlo své duše, nesmí vystavovat svou tvář slunečním paprskům. K odpočinku se zastavovala výhradně v mužských klášterech, protože na svého milovaného manžela žárlila i po smrti. Navíc neustále nechávala otevírat rakev a svého manžela zasypávala něžnými doteky a rozmlouvala s ním, jako by byl živý. Když konečně průvod do Granady dospěl, byl Filip pochován a Johana internována v klášteře, kde jí byla věnována všemožná péče. Svého manžela přežila téměř o půl století. Zemřela 11. dubna 1555. Její duševní choroba byla bohužel dědičná a otrávila životy mnoha jejích potomků. A přece byla na počátku této mnohagenerační tragédie velká láska...