07/2002) Morinus

Když se kdokoliv z nás začne hlouběji zabývat astrologií – a zvláště její klasickou odnoží – dříve nebo později narazí na odkaz na dílo Astrologia Gallica nebo přímo na citaci jejího autora Morina de Villefranche, který se narodil 22. února 1583 ve Villefranche ve Francii. V databázi DAV, odkud veškeré tyto odkazy čerpám, je sice uvedeno, že to bylo v osm hodin večer, ale hodnota tohoto údaje je sporná a proto se jí nebudeme v naší úvaze zabývat.

Základem horoskopu je konjunkce 7 (!!!) planet na rozhraní Vodnáře a Ryb (jde o Urana, Merkura, Venuši, Jupitera, Slunce, Lunu a Saturna). Mars je v recepci s Lunou a tedy v Raku, kde je taky Neptun, a Pluto se nachází v Beranu. Takovýto horoskop vytváří člověka monolitického, který je soustředěn na své cíle a při jejich uskutečňování se nenechá ničím a nikým rozptylovat. Jeho život nebyl na první pohled příliš zajímavý. V roce 1613 byl promován v Avignonu na lékaře (Uran se v tomto roce pohybuje v trigonu na Merkura a Venuši; Pluto vytváří sextil na Lunu a Marse). V roce 1620 se začíná učit astrologii – má pro to důkladné teoretické vzdělání – a dá se říci, že tím plní své poslání. V tomto roce mu tvoří tranzitní Saturn trigon na Merkura a Venuši a tranzitní Pluto sextil na radixového Saturna. Vášeň pro práci astrologa mu vydržela až do smrti.

Během svého profesního života poznal spoustu světských i církevních hodnostářů – pracoval například pro arcibiskupa v Bologni, pro vévodu lucemburského, jeho radám naslouchali kardinálové Richelieu i Mazzarin. Podle neověřeného historického drbu naslouchal u dveří, za nimiž přiváděla Anna Rakouská (ano, ta ze Tří mušketýrů) na svět příštího Ludvíka XV., a znamenal si moment prvního výkřiku novorozence, aby mohl sestavit horoskop. Horoskop sestavoval i pro matematika Descartese, předpověděl průběh života i smrti krále Karla I. anglického. O jeho díle se velmi kladně vyjádřil papež Urban VIII., který se sám aktivně astrologií zabýval. V roce 1630 byl jmenován profesorem matematiky na pařížské univerzitě a toto místo zastával až do své smrti, která nastala 6. listopadu 1656 v Paříži.

Kromě mnoha spočítaných horoskopů za ním zůstala i obrovská teoretická práce. Vytvořil vlastní systém domů, který vychází z Regiomontana, napsal několik knih o teoretických problémech z pomezí astrologie a astronomie, a hlavně za sebou zanechal obrovské dílo Astrologia Gallica, které se sestává z 26 svazků. V ní se snaží modernizovat a doplnit dílo Ptolemaia, z něhož vycházel, poznatky, ke kterým věda dospěla v XVII. století. Astrologia Gallica vyšla poprvé až v roce 1631 – tj. rok po jeho smrti v Haagu. V tomto roce vytvářel tranzitní Neptun trigon na jeho radixová světla a Jupitera. Nedávno bylo dílo převedeno do francouzštiny a stalo se tak dostupné širšímu okruhu lidí, kteří z něj mohou čerpat. Osobně si myslím, že jeho dílo bude doceněno až v roce 2019. Neptun tehdy vytvoří trigon na své radixové postavení a zapojí se do onoho velkého stelia na pomezí Vodnáře a Ryb, o němž byla řeč na začátku. Pak se možná Astrologia Gallica objeví i v českém překladu. Chtěla bych se toho dožít.