30/2003) Orlík

Nejsou snad rodiče, kteří by nad kolébkou svého dítěte nesnili o všech krásách a poctách, které ho v životě čekají. Zdá se, že když se dítě narodí v bohaté rodině, má tuto cestu velice ulehčenou. A v případě, že je jeho tatínkem nejmocnější muž světa, není už zdánlivě opravdu co řešit. 22. července 1832 umíral ve Vídni mladý muž, jež se narodil snad nejproslulejšímu vojevůdci v dějinách a který už při narození obdržel zvučný titul římského krále. Byl to Napoleonův syn Napoleon II., řečený Orlík, který se narodil dne 20. března 1811 v Paříži. Už ve třech letech – přesně 28. března 1814 – s ním jeho matka Marie Louisa Rakouská utekla z Paříže před spojeneckými vojsky. V červnu 1815 se po porážce u Waterloo Napoleon vzdal v jeho prospěch trůnu (Uran mu šel v ten den po Marsu, Saturn po Venuši a Jupiter vytvářel trigon na Lunu). Vyrůstal na dvoře svého dědečka z matčiny strany Františka I. a svého otce už nikdy nespatřil. O tom, že otce postrádal, svědčí v horoskopu Saturn, který je na hrotu osmého domu, jemuž zároveň vládne, a tvoří kvadraturu na Slunce, polokvadraturu na Venuši a kvadraturu na uzly. Okolí však dělalo všechno pro to, aby zapomněl jak na svého otce, tak na veškeré jeho skutky. V roce 1817 mu dědeček dokonce přiznal nárok na panství v Čechách a 4. prosince 1817 mu udělil titul vévody Zákupského. Je zajímavé, že mu v tento den Merkur, Mars, a Uran tvoří kvadraturu na Pluta. Dědic největší říše světa musí vzít zavděk tím, co mu vítězové laskavě přenechají. Chlapec chtěl být vojákem (Mars je na descendentu pod vládou Jupitera) a nechtěl se myšlenek na svou kariéru vzdát ani v době, kdy onemocněl. Na celém rakouském dvoře byl v době jeho nemoci snad jediný člověk, který se o něj v této době láskyplně staral a zajímal se o jeho život. Byla to matka budoucího císaře Františka Josefa, arcivévodkyně Žofie, která byla o pouhých šest let starší.

Během léta roku 1832 však už nebylo pochybností o tom, že Napoleonův jediný legální dědic nepřežije. Během bouře spadl jeden z orlů, kteří zdobili fasádu Schönbrunnu, což bylo všeobecně považováno za velice neblahé znamení. Kolem umírajícího se motala spousta lidí, ale jeho matka si hledala tisíce výmluv, aby do Vídně nemusela jet. V noci, kdy její syn umíral, u něj nebyla. Jeho smrt byla výhodná jak pro dvůr pařížský, tak i pro Vídeň a proto se ještě před smrtí objevily klepy o tom, že byl otráven. Mluvilo se o tom, že ho otrávil jeho zubař i o tom, že ho nevhodnou léčbou cíleně zabíjel vlastní lékař. Pochybnosti budí i chování knížete Metternicha, který mu zakázal cestu do Itálie, kde by se průběh jeho tuberkulózního procesu alespoň zpomalil. Paradoxně to byl právě on, který byl nejhorlivějším organizátorem sňatku jeho rodičů. Láska otce a syna však přežila i odloučení, i zdánlivé zapomnění. Když v roce 1821 umíral jeho otec na svaté Heleně, zněla jeho poslední slova „Můj syn“. Orlík v agónii neustále opakoval: „Koně! Musím jet otci naproti!“ Generál Hartmann, který u něj ve chvíli smrti byl, později řekl, že ještě neviděl žádného vojáka, který by umíral tak statečně. Zemřel v 5.10 ráno, když mu Jupiter stál na Slunci a vytvářel sextil na Lunu a na své radixové postavení.