07/2003) Svatý Valentin

Při práci pro týdeník Astro může člověk přijít k lecčemus. Může se stát velice slavným a získat si nehynoucí vděk svých čtenářů (když se mu kromobyčejně dobře vyvede prognóza), může si trhnout nezapomenutelnou ostudu (to ve chvíli, kdy se mu povede totéž, ale s opačným znaménkem), může získat nové klienty a z nich i nové přátele. Může prostě všelicos. Mi osobně však dlouhodobá spolupráce s Astrem přinesla kromě všech výše uvedených komodit ještě jednu, ve které jsem patrně ojedinělá. Přinesla mi totiž mého vlastního anonyma. Poprvé se ohlásil někdy během roku 2000 a velice mě tím překvapil. Redakce Astra totiž soukromé adresy svých spolupracovníků neposkytuje a proto je mi dodnes záhadou, jak se k ní dostal (podotýkám, že jsem tehdy nebyla v žádné databázi a dokonce i na vizitkách jsem měla jenom telefonní číslo). V dopise bylo velmi zdvořilé a kultivované přání pracovních úspěchů a zkopírované dvě poslední stránky Páralovy knihy Milenci a vrazi, na nichž je plasticky popisováno, jak se hlavní hrdina nechává zničit ženou s dlouhými rudnými nehty.

Když si tento dopis přečetl můj muž, velice nahlas se rozesmál a vzpomněl si, jak jsem se v roce 1990 stala v záchvatu marnivosti majitelkou dlouhých umělých rudých nehtů s nimiž jsem však ani trochu neuměla zacházet. Během dvou dnů se odlámaly. Poslední jsem si třetí den vztekle urvala sama a od těch dob mě s dlouhými rudými nehty nikdo neviděl. Toto však zdaleka nebylo všechno. Anonym začal velice důkladně sledovat mou profesní dráhu. Když jsem si v jednom fejetonu popletla dny v týdnu (nemělo by se to stávat, ale občas se chybička vloudí) poslal mi káravý dopis, v němž mi doporučil, abych se šla věnovat své původní profesi, pokud se nebojím o osud ubohých hovad, která by mi přišla do rukou. Občas testuje mé duševní schopnosti a klade záludné otázky – např. zda vím, co je to oligofrenie. Nedá se říci, že to nevím, ale po obdržení takového dopisu mi opravdu nedá příliš námahy, abych se jako oligofrenik cítila. V poslední dopise (byl ozdoben roztomilým obrázkem píšícího šimpanze a já nevím, zda jde o odkaz na autora nebo o představu, kterou dotyčný má o mém vzezření) mi nejdříve ocitoval krásné staročínské verše o víně a naznačil, že plánuje výzkumný počin, k němuž by rád získal grant nebo alespoň daňovou úlevu. V další části vyhrožuje kandidaturou na nejvyšší úřad a slibuje, že bude psáti více. Vzhledem k tomu, že nemá v žádném svém dopise zpáteční adresu (což však bývá u anonymů pravidlem) užívám v rámci svátků svatého Valentina této cesty, abych mu za jeho ušlechtilou práci alespoň poděkovala. Kdyby ještě žila moje maminka, potvrdila by mu, že to s mou výchovou nikdy nebylo jednoduché, a že možnost v ní nyní uspět je téměř nulová. Já sama doufám, že po tomto mém laskavém upozornění jakoukoliv snahu na tomto poli vzdá, což bude pro mě tou nejlepší valentinkou.

Protože jsem se dozvěděla, že i k nám už dorazila móda, ve které se přitažlivost člověka hodnotí podle počtu doručených valentinek, přeji vám ze srdce, abyste jich dostali co možná nejvíce, aby ani jedna z nich nebyla anonymní a aby ze všech vyzařovala jenom opravdová a čistá láska. Vzhledem k Luně v Raku a Merkuru ve Vodnáři by to zase takový problém být nemusel.