04/2003) Vodník

Když jsem byla v prosinci loňského roku na astrologickém semináři v Bielsku-Białej, povídali jsem si mimo jiné i o generačních planetách, o úloze Pluta v horoskopu jednotlivce a o tom, proč má většinou prsty v hlubokých přerodech lidské osobnosti. Po delší diskusi jsme dospěli k závěru, že je občas potřeba v životě i tragédie, která člověka donutí, aby přestoupil z jedné kategorie do druhé. Skutečný význam Pluta jsem si uvědomila v poslední předvánoční neděli, kdy se ČT 1 vytáhla a uvedla v hlavním vysílacím programu zfilmovanou Erbenovu Kytici.

Je sice pravda, že baladu Vodník znám téměř zpaměti již od útlého dětství (nezapomeňte na oba rodiče češtináře), ale snad poprvé jsem si připustila její hluboké mezigenerační poselství. Dilema hlavní hrdinky je v tom, že neví, zda je spíše dcerou své matky nebo zda má být manželkou svému zelenému muži a matkou svému dítěti. Když nakonec její matka při návštěvě rozhodne, že se k nim už nevrátí, poměrně trpně se podvolí. Manžel si pro ni přichází a snaží se ji přesvědčit o jejích povinnostech (v takových případech by člověk sice spíše uvítal ujišťování o lásce, ale budiž) a nakonec vytahuje triumf největší: plačící hladové dítě. Tchýně mu pak doporučí, aby SVÉ děťátko (jak to své? není to zároveň i její krev a její vnouče?) přinesl k ní na práh. Dcera při projednávání celé záležitosti neprojeví svůj názor a nechá matku jednat. Když potom nastává bouře a voda se leje do jejich chalupy proudem, sedí pod stolem jako malé dítě, zatímco matka triumfuje. Zase bylo po jejím! Přes zatlučené dveře se nevítaný zeť nedostane! Celá tragédie proběhne a dveře najednou nejsou k ničemu. Před nimi sedí nad mrtvolkou svého synka otec (vlastně už ne-otec) a pláče. Dveře jsou otevřené, nikdo se do nich nedobývá, a ve světnici sedí pod stolem ne-matka a pláče taky. Jejich životní tragédie je o to větší, že si za ni mohou sami. Vodník si určitě říká, že se neměl tak unáhlit a bývalá matka si vyčítá, že za sebe nechala jednat někoho jiného. Kdyby si totiž prosadila svou, mohla být jak dcerou své matce, tak matkou svému dítěti a manželkou svému muži. Za to, že se nechala vehnat do situace, v níž musela volit mezi lidmi, mezi nimiž se vlastně volit nedá, platili všichni čtyři účastníci dramatu.

Když v sobotu 25. ledna 2003 v 18.59 SEČ nastane konjunkce Venuše/Pluto, je docela možné, že se vás někdo pokusí citově vydírat a že vám dá na výběr mezi sebou a vašimi rodiči, mezi sebou a svou nejlepší kamarádkou, mezi sebou a vaším vytouženým studiem, mezi sebou a vašimi dětmi… V takovém případě je nejlepší, když se jakékoliv volby vzdáme. Mám rád tebe I své rodiče, mám ráda tebe I svou nejlepší kamarádku, NEBUDU volit mezi tebou a svými dětmi. V mém srdci je pro vás všechny místa dost. A pokud se to tobě nelíbí, je mi líto, ale naše společná cesta končí. V této chvíli jsme plutonovsky změnili kategorii a už se k tomu nebudeme muset vracet. Můžeme si samozřejmě zvolit druhou variantu a vybrat si jeho místo rodičů, jeho místo kamarádky a dokonce i jeho místo dětí. I důsledky takového typu volby jsou v literatuře popsány. Autorem románu je William Styron a žena, která za sebou táhla důsledky své volby po celý zbytek života, se jmenovala Sofie.