16/2005) Básník

Romantičtí básníci 19. století to neměli jednoduché. Měli totiž potřebu uvést do souladu své verše, ve kterých skloňovali svobodu, individualismus, práva člověka a podobně a svůj vlastní život. Občas to mohlo vést k proslulosti a k obdivu dam, občas podobná důslednost vedla i ke smrti. Jedním z takových případů byl náš Karel Hynek Mácha, který se při hašení stodoly napije znečištěné vody, chytí tyfus či salmonelu a zemře na dávení s průjmy.

Podobným způsobem sešel ze světa i první velký romantik, což byl George Gordon Byron, který zemřel 19. dubna 1824. Narodil se 22. ledna 1788 v Londýně a už ve třech letech mu zemřel otec. Než se však odebral na věčnost, stačil rozházet veškerý majetek, který mu jeho žena přinesla věnem. Časné dětství tráví tedy budoucí romantik s duševně nevyváženou matkou a v něčem, co se podobalo chudobě. V deseti letech se stal bohatým dědicem bezdětného strýce a nastupuje na školu v Harrow. Na jednu nohu sice od narození kulhá, ale mezi spolužáky vyniká jak sečtělostí, tak sportovními výkony.

Universitní studia probíhají v Cambridge, kde začíná psát první verše. Po studiích cestuje po světě a učaruje mu zvláště Řecko. Plodem jeho cest je „Child Haroldova pouť“ a její autor se stává ozdobou londýnských salonů. Na počátku roku 1815 se ožení a na jeho konci se mu narodí dcera Ada. Měsíc po jejím narození ho však žena opouští a žádá o rozluku. Básník zareaguje tak, jak se u romantika předpokládá. Vydá se na cesty po Evropě a cestou si pořizuje nejenom sbírku dojmů, ale i ženských srdcí. Italka Tereza, provdaná za šedesátiletého hraběte, kvůli němu dokonce žádá papeže o rozvod. Spolu s Terezou bydlí v Janově, ale Itálie ho zakrátko přestává bavit a zpět do Anglie se mu nechce. V roce 1823 se nechá kooptovat do řeckého výboru a začne se zabývat přípravami na pomoc Řekům v boji s tureckou nadvládou. Do Řecka přichází na počátku roku 1824 a přiváží střelivo, léky i peníze. O svém osudu si iluze nedělá. Přál si, aby padl v bitvě, ale osud byl k němu zlomyslný podobně jako k Máchovi. Nakazil se malárií a když dostal horečky, léčili ho lékaři podle tehdejšího zvyku pouštěním žilou a projímadly. Když pochopili, že to nezabere, bylo už pozdě.

Zemřel 19. dubna 1824 večer. Jeho tělo bylo vloženo do sudu s alkoholem a na palubě brigy „Florida“ převezeno do Anglie. Paradox básníkovy smrti není ani v tom, že poslední cestu trávil doslova naložený v lihu, ale v tom, co se s tím lihem stalo potom. Podnikavý kapitán vycítil šanci, kterou má, a začal alkohol, který konzervoval básníkovo tělo, prodávat po guineji za půl kvarty (kolik to je, to se mi nepodařilo zjistit. Přesto si myslím, že šlo o poměrně drahý suvenýr). Ostatky romantického básníka byly vystaveny v Londýně. Vidět je mohl však jenom ten, kdo měl lístek, který zakoupil u správce jeho závěti. Zvědavců však bylo tolik, že bylo povoláno vojsko, aby udrželo pořádek. Jedním z návštěvníků byl i Alexandre Dumas st., který později vzpomínal, že byl díky alkoholové lázni poměrně dobře zachovalý. Je vidět, že život romantického básníka je jeden velký paradox. Naštěstí pro nás po nich aspoň ty verše zůstaly…