40/2006) Básník

Když se v různých kuchařkách, které mají podle postavení planet určit, k čemu se zrozenec hodí, mluví o básnících, je u tohoto řemesla většinou napsáno, že by budoucí poeta měl mít silně obsazené znamení Vah. Vahám totiž vládne denní Venuše, která se zrozenci nejenom postará o smysl pro krásu a o schopnost ji vyjadřovat, ale dá mu i popularitu a udělá z něj miláčka salónů. Tím pádem obdrží i finance, bez kterých se ani ten nejduchovnější poeta neobejde. Básník, o kterém bude následně řeč, má sice ve Vahách jenom Slunce v konjunkci s Marsem a Chironem, ale přesto patří k tomu nejlepšímu, co může světová literatura dvacátých let minulého století nabídnout.

Jmenoval se Sergej Jesenin a narodil se 3. října 1895 ve vsi Konstantinovo u Rjazaně. Rodina byla velice početná a proto vyrůstal od dvou let u dědečka, který byl vesnický samouk, písmák a vnukovi se postaral o krásné dětství. Malý Sergej začal psát své první verše už v devíti letech (retrográdní Venuše z radixu se mu v té době v direkcích točí do přímého chodu – navíc v kritickém 17. stupni Panny), ale rodina usoudila, že mu bude lépe jako učiteli a v roce 1912 ho vyslala do Moskvy na studia (v tomto roce jsou zajímavé krásné jupiterské tranzity na radix), kde ale vstupuje do básnického kroužku a začíná publikovat. Později přesídlil do Petrohradu, kde se seznamuje s literárním světem, v roce 1916 vydává první básnickou sbírku. V roce 1917 přichází bolševická revoluce a on má (stejně jako většina ruské inteligence) dojem, že se konečně stalo něco, co vytvoří na zemi definitivní ráj. Měl jenom osm let na to, aby pochopil, že všechno je trochu jinak.

V roce 1918 se vrací do Moskvy a v jeho tvorbě se kromě opěvování staré a nenávratně ztracené Rusi „malinových polí“ začínají objevovat i chuligánské motivy, což je odraz jeho nového životního stylu, plného rvaček, hospod a milostných dobrodružství s ženami všeho druhu. V roce 1921 se však jeho život zlomí způsobem, který sám asi nečekal (Neptun jde sextilem na konjunkci Slunce/Mars, ale Pluto tvoří na tuto konjunkci kvadraturu). Do Moskvy přijíždí slavná tanečnice Isadora Duncan, které Jesenina předvedli jako nejlepšího současného básníka. Na to, že je Isadora o 17 let starší se nedívá (bodejť by se díval, když jsou jejich Marsy v kvadratuře, což garantuje vášnivý svazek založený na sexu, který trvá sice jenom chvíli, ale oba protagonisté mají na co vzpomínat až do nejdelší smrti), nedívá se ani na to, že on neumí anglicky a ona rusky, takže se dorozumívají přes tlumočníka.

V roce 1922 odjíždějí do Spojených států, ale láska bere rychle za své. Jesenin se neumí nikde domluvit, jako básníka ho neznají a vztah krachuje do té míry, že před Isadorou v srpnu 1923 doslova prchá zpět do vlasti. Dalo by se říct, že jde z deště pod okap. (v postavení planet je zajímavé stelium ve Lvu, které tvoří kvadraturu na silně obsazeného radixového Štíra). Po návratu přibývá rozčarování. Západ ho sice zklamal, ale ani doma to není o nic lepší. Následuje odchod na Kavkaz, kde si ruští básníci vždycky léčili poničené nervy, což se i v tomto případě podaří. Plodem kavkazského pobytu je poéma Anna Sněgina a milostné verše Peské motivy. V posledním roce života (po návratu do Moskvy) přibývá ještě poéma Černý muž, která je prý sice motivována Puškinovým dramatem o Mozartovi a Salierim, ale v níž se hlavně vypisuje ze svých depresí, alkoholických excesů a stále stejně ničivých lásek. Snaží se sice léčit v sanatoriu, ale nedaří se. Koncem prosince přijíždí do Moskvy, a tři dny před Novým rokem se oběsil v pokoji hotelu Angleterre. V hotelu bylo nalezeno osmiverší na rozloučenou, které adresoval svému příteli. Isadora ho přežila o necelé dva roky.