38/2005) Čína

Když se mě občas lidé jak na přednáškách, tak v soukromí ptají, zda a jestli vůbec beru při své práci v úvahu čínskou astrologii, odpovídám jim, že ne. Myslím si totiž, že jsou to dva naprosto nespojitelné systémy, které vznikly na naprosto odlišných společenských základech. Jako příklad obvykle udávám Venuši, které se v západní astrologii lichotivě říká „malé štěstí“ a která nám kromě krásy a umění přináší uznání okolí, harmonii, schopnost oběti pro blaho někoho či něčeho, pohodu a v neposlední řadě lásku, kterou většinou považujeme za cit v našem životě nejdůležitější. O trochu dále na východ, v Indii, se ale na Venuši astrologové dívají jako na planetu veskrze podivnou a spíše negativní. Přináší totiž tatáž hnutí mysli, ale tamní společnost, která ze všeho nejvíce touží po vyrovnanosti duše a po klidu, je hodnotí záporně. Když je totiž člověk zamilovaný, je mu jediný úsměv jeho milovaného nad rozluštění všech záhad světa. Láska je prostě cit, který nás zbavuje lhostejnosti a je nepřítelem všech stoických přístupů ke světu. Ještě kousek dál na východ – tedy v Číně, kde je další kolébka astrologie, to je ještě trochu jinak. Základem čínské astrologie je oběh Jupitera zvěrokruhem, který trvá necelých 12 let. Základem čínského vnímání světa není tedy člověk jako jednotlivec, který má nárok na své osobní štěstí a zasluhuje si úctu sám za sebe, ale je to rod, kterého je jednotlivec členem a služebníkem. Své osobní štěstí musí podřídit rodu a uvědomit si, že je jenom synem svých rodičů a otcem svých dětí, které budou slávu rodu šířit dále.

Bez pochopení tohoto přístupu, který je současné Evropě zcela cizí, se nevyznáme nejenom v čínské astrologii, ale nepochopíme ani jednání čínských velmožů, kteří byli vedeni představou vytvoření slavného rodu a pro tuto vizi obětovali vše včetně štěstí a životů nejen svých blízkých, ale i svých vlastních. Základním úkolem takového velmože bylo zplození syna. V Evropě se totiž mohla stát dědičkou a eventuelně panovnicí i dcera, zatímco v Říši Středu něco takového možné nebylo. Syn se musel zplodit nebo v krajním případě adoptovat. Jde o přístup, který přetrvává až do dnešních časů a který současné Číně velice zkomplikoval život. V rámci politiky jednoho dítěte, kterou čínská vláda tvrdě prosazovala a prosazuje, si totiž spousta rodičů nechává před narozením zjistit pohlaví budoucího dítěte, což při všeobecném rozšíření ultrazvuku není až takový problém. Dítě mužského pohlaví nechávají přežít, při zjištění, že je dítě pohlaví ženského, se budoucí matka podrobí potratu, zkusí štěstí podruhé a zajistí si tak další šanci, aby měla syna, který může jako jediný přinášet oběti předkům a pokračovat tak v tradici rodu. Jde o přístup, který násilně zasahuje do přírody a který záhy přinese další potíže. Dne 19. srpna proběhla novinami krátká zpráva, jež uvádí, že je v Číně zhruba 40 miliónů mladých mužů, pro které nejsou z jejich generace nevěsty. Představa čtyř Českých republik plných chlapů může sice vyznít humorně, ale ve skutečnosti jde o tragédii, na které se podílela jak vláda svou teorií jednoho dítěte, tak moderní technika, která umožnila selekci pohlaví, tak špatně chápaná tradice. Předkové jsou momentálně sice uspokojení, protože mají ještě jednu generaci mladých mužů, kteří budou opečovávat. Kdo ale bude přinášet oběti za tyto mladíky?