37/2006) Diva

Diva je dnes termín, který člověk najde leda tak v křížovce. O divách, které plnily divadla, po kterých jmenovaly parfémy a bonbóny a kvůli kterým se stříleli zhrzení milenci, se čte jedině tak v tlustých románech. Dnes je totiž poptávka spíše po rychlokvašených hvězdách, které nemusí ani umět zpívat a jejichž vnější podobu vytvářejí celé týmy vizážistů, producentů a módních návrhářů.

Jednou z těch posledních hvězd, které byly svým publikem milovány a posléze i nenáviděny, byla Cecilia Sophia Anna Maria Kalogeropoulosová – což asi nikomu nic neřekne. Sama si uvědomovala, že by takové jméno na plakátech vypadalo podivně a proto do světa umění vstoupila jako Marie Callas. Narodila se 2. prosince 1923 v rodině řeckých emigrantů v New Yorku. V horoskopu upoutá recepce mezi Saturnem a Venuší a konjunkce Marse se Saturnem na samém konci Vah. Oba tyto jevy vypovídají o velmi silné vůli, která je pro jakýkoliv trvalý úspěch nezbytná. Když maminka zjistila, že si její dcera ráda zpívá, rozhodla se, že z ní učiní hvězdu. Už v New Yorku začala chodit na hodiny zpěvu a klavíru. Rodinnému podnikání se však moc nedařilo, takže se v roce 1937 vrátili do Řecka, kde Maria získala stipendium na státní konzervatoř. Záhy pochopila, že ke kariéře slavné zpěvačky je kromě hlasu potřebný i vzhled. Podstoupila drastickou dietu a během dvou měsíců zhubla 30(!!!!) kilo. Úspěchy na sebe nenechaly dlouho čekat: První zažila v Athénské opeře, kde ztvárnila roli Toscy (je zajímavé, že jí v tomto roce šel Pluto trigonem na Slunce a na Jupitera). V roce 1945 se vrací do New Yorku, kde však o ni není zájem (Po celý rok zápasí s nepříjemnými uranskými aspekty). Vrací se do Evropy, zpívá ve Veroně a později i v Benátkách.

Vytouženým zlomem v kariéře je rok 1947, kdy zpívá Brunhildu v opeře Valkýra. V té chvíli se však dostane ke slovu jako tolikrát přesně ta náhoda, která přeje připraveným. Ve stejném divadle, kde zpívá Brunhildu, se zkouší opera Puritáni. Maria si jednou v noci sama pro sebe začne zpívat part hlavní hrdinky Elvíry. Uslyšela ji dirigentova žena a zavolala manžela, aby si ji poslechl. Zároveň onemocněla hlavní sólistka a divadlo shánělo náhradu. Callasová měla na nastudování role pouhý týden, během něhož musela ještě třikrát zpívat Brunhildu. Její tvrdohlavost opět zvítězila. Triumfovala a stala se z ní hvězda přesně toho formátu, kterou z ní chtěla mít její matka. V roce 1950 zpívala Aidu v La Scalle, v roce 1952 podepisuje exkluzivní smlouvu se společností EMI. Americký triumf nastal 17.11. 1955, kdy zpívala v Chicagu (Jupiter je v exaktním trigonu na Venuši a v sextilu na konjunkci Marse se Saturnem), o rok později vystupuje jako Norma v Metropolitní opeře. Novináři a hudební publicisté se předhánějí v oslavných článcích, píší se o ní seriózní vědecké studie, které se snaží zhodnotit její přínos pro klasickou hudbu ve dvacátém století.

Role Normy jí však přinesla i první velký neúspěch: Když se 1. ledna 1958 probudila, zjistila, že přes noc ztratila hlas (zajímavá je konjunkce tranzitního Saturnu s radixovým Marsem). Do představení jí zbývalo 36 hodin. Každý rozumný člověk by v takovém případě představení odřekl, ale Marie si myslela, že síla její vůle opět zvítězí. Mýlila se. Odzpívala pouze první jednání a potom už nenastoupila, což jí obecenstvo nikdy neodpustilo. V šedesátých letech je jasné, že ji jeviště vyčerpává a proto se stále intenzivněji věnovala nahrávání desek. V roce 1973 se pokusila o comeback po boku tenora DiStefana, ale ani ten dobře nedopadl. Její život ukončil 16.9.1977 srdeční záchvat. Bylo jí necelých čtyřiapadesát let.