46/2004) Dostojevskij

Když jsem před lety chodila na střední školu, měli jsme povinnou ruštinu. Nebyl to rozhodně oblíbený jazyk a dá se říct, že nikdo z nás z něj po desíti letech studia neuměl vůbec nic. Ruská literatura byla na chvostě oblíbenosti – ale přesto se našel autor, kterého jsme i tehdy četli a měli v úctě. Jmenoval se Fjodor Michajlovič Dostojevskij, narodil se 11. listopadu 1821 v 11:14 GMT v Moskvě a jeho život je v jistém smyslu stejně zajímavý a pohnutý jako jeho romány.

Při pohledu na horoskop zaujmou dvě trojkonjunkce – první z nich tvoří Pluto, Saturn a Jupiter v domě prvním a tu druhou Uran, Venuše a Neptun v domě desátém. Hrdiny jeho knih se stali lidé se silně akcentovanou štírovskou složkou – ať už je to student ze Zločinu a trestu, který se rozhodne nahradit neschopnou společnost a zabít starou lichvářku, nebo kníže Myškin z Idiota, který balancuje na hranici šílenství tak umně, že přepadne na druhou stranu, odkud není záchrany. Stejně determinován byl i život Dostojevského, který určilo něco, co by se v jiné době a hlavně v jiném státě dalo označit za mladickou nerozvážnost.

Jako mladý důstojník se dostal do kroužku petraševců, v němž se u čaje zabývali možnou reformou samoděržaví a filosofickými úvahami. Samozřejmě byl mezi nimi někdo, kdo mluvil, udal je a nastalo velkolepé zatýkání. Soud zasedl téměř vzápětí a protože se jednalo o ohrožení státu, byly tresty odpovídající – tedy tresty smrti oběšením. Datum popravy bylo stanoveno na 3. ledna 1850. Je zajímavé, že v den plánované popravy stál tranzitní Uran na radixovém Jupiteru a tranzitní Saturn tvořil kvadraturu s radixovým Neptunem. Progresivní Luna tvořila trigon na Ascendent a sextil na Mars.

Poprava byla sice přesně naplánovaná, ale dopadla trochu jinak. Dostojevskij potom psal, jak stál v druhé řadě, myslel na bratra a na to, že se brzy setká se svým Stvořitelem (byl to hluboce věřící člověk). Ve chvíli, kdy měla na popravčí lešení vstoupit první trojice popravovaných, zazněla koňská kopyta a přijel posel přímo od cara, který jim dal na poslední chvíli milost. Trest smrti byl změněn ve vyhnanství a Dostojevskij byl odeslán na Sibiř.

Jeho život se však po tomto mezním zážitku od základů změnil. Na Sibiři začal psát romány – nejdříve o tom, co viděl a prožíval, později začal do literatury uvádět lidi, kteří měli do obvyklých ušlechtilých hrdinů daleko a dá se říct, že jím vytvořené osoby mohou dodnes sloužit jako ilustrační portréty k psychopatologiím všeho druhu. Dostojevskij se na Sibiři posléze oženil, dostal milost a přestěhoval se zpátky do Moskvy, tam ovdověl, stal se slavným spisovatelem, oženil se podruhé, žil dlouhá léta po mondénních evropských lázních, na vlastní kůži prožil duševní utrpení hazardního hráče, jež posléze zpracoval ve stejnojmenné novele. Po celý zbytek života trpěl epilepsií, která jeho duševní stav neustále zhoršovala. Zemřel v Moskvě 9.2.1881 na tuberkulózu.

Jeho knihy dodnes vycházejí v neustále nových vydáních i překladech. Mám je v knihovně, ale na rozdíl od maturitních let se k nim nevracím. Podle mého názoru je může číst jenom velice mladý člověk, který je přesvědčen, že má svůj život pevně v rukou a je si jistý, že jde jenom o literaturu, která se ho týkat nemůže.