12/2005) Goethe

To, že se někdo v životě zabývá současně vědou, filosofií a uměním a umí o záhadách života a smrti moudře mluvit a s nadhledem k nim přistupovat, není ještě zárukou, že mu tento chvályhodný přístup vydrží i ve chvíli, kdy se sám bude chystat na překročení prahu, jež dělí svět živých od světa zesnulých. Jedním z takových lidí byl i Johann Wolfgang Goethe. Díky tomu, že se kromě jiného (čehož bylo požehnaně) zabýval i astrologií, víme dodnes, že se narodil přesně 28. srpna 1749 ve 12:30 ve Frankfurtu nad Mohanem. (Ascendent vychází podle DAV na 23 stupňů Štíra, což je podle přepočtu vlastně 12:55 SEČ.) Jeho život je však spjat s Výmarem, kde žil od roku 1775 ve službách vévody Karla Augusta. Byl osobností vpravdě renesanční. V literatuře se s úspěchem věnoval všem žánrům, maloval, pracoval na teorii umění a zabýval se přírodními vědami. Na svém stěžejním díle – veršovaném Faustovi – pracoval téměř šedesát let. Řeší v něm hledání smyslu lidského života, který nachází v samotném hledání pravdy a ve využití tvůrčích a mravních sil člověka. Smrt v tomto kontextu chápe jak završení a vyvrcholení díla, jímž život nepochybně je.

Šedá je však každá teorie a zelený je strom žití… Ve vlastním životě však pociťoval před smrtí panický strach. Toto slovo nikdy neužíval a zastupoval ho nějakým vhodným synonymem nebo eufemismem. Jeho obavy před přechodem na druhý břeh prý poněkud lahodila pevná a neochvějná víra v nesmrtelnost duše. 16. března 1832 prochladl. Zpočátku to vypadalo na naprosto obyčejné nachlazení, ale záhy bylo zřejmé, že tentokrát je choroba vážná. Goethe nemohl dobře dýchat (patrně šlo o zápal plic, který byl v dobách před objevením antibiotik pro starší lidi většinou smrtelný) a proto seděl v lenošce v županu a v papučích. 22. března se zeptal svého sluhy, který ho opatroval, na datum. Velice se radoval, že už je jaro a že se tedy bude rychleji uzdravovat. Potom usnul a jako jeho poslední slova se udává známý povzdech „Více světla“.

V Lexikonu smrti slavných lidí jsou však jeho poslední okamžiky popisovány jinak. V poslední fázi svého života prý držel za ruku svou snachu Otýlii. Dýchal tak slabě, že mu chtěla dlaň z ruky vytáhnout, protože nebylo zřejmé, zda ještě žije. V té chvíli otevřel umírající básník oči a řekl: „Drahoušku, dovol, abych tě ještě chvilku držel za tvou krásnou ručku“. Stisk povolil až v 11:30, kdy zemřel. Jupiter mu v této chvíli procházel po radixové Luně a vytvářel trigon na Saturna. Tranzitní Saturn šel po Slunci na MC a vytvářel opozici na Lunu.

Když jsme jednou s kamarádkami lékařkami vedly řeč o posledních slovech umírajících, vysvětlovaly mi, že k nim většinou nedochází, protože umírající člověk má většinou jiné starosti než vyhlašovat moudrosti a poselství pro další generace. Když si ale vezmu život tohoto básníka, který byl po celý život nejenom státníkem, vědcem a poetou, ale i bonvivánem a milencem, myslím si, že by proti smrti, která ho převzala z rukou krásné ženy, vůbec nic nenamítal.