37/2005) Kníže Potěmkin

Jsou muži, kteří se do historie dostanou svým přičiněním, které se většinou projevuje účastí v těch nejlítějších bitvách, za něž se jim dostane vavřínů, pokud ovšem bojují na straně vítězů. Někteří mužové se však dostanou do dějin nejenom za to, co udělali, ale také kvůli dámám, se kterými na kratší či delší čas spojili své životy.

Jedním z takových lidí, jehož jméno vstoupilo do dějin, byl kníže Grigorij Alexandrovič Potěmkin, jenž se podle juliánského kalendáře narodil 13. září 1739 v Čižovu (podle kalendáře gregoriánského je to 24. září). Mladý šlechtic byl sice obstojně nadaný, měl zvláštní talent na jazyky, ale z moskevské university ho vyloučili pro lenost. Trpěl totiž tím, co bychom dnes patrně označili za maniodepresivní psychózu a co se projevovalo obdobími, kdy se střídala nadměrná aktivita s periodami zničující apatie.

Jeho carská láska, Kateřina II, později řečená Veliká, byla jedna z mnohých německých protestantských princezen, ze kterých se stávaly ruské carevny. Byla temperamentní a chytrá a její manžel, Petr III., jí po žádné stránce nestačil. Po narození syna, (budoucího cara Pavla I.) začali manželé žít prakticky odděleně, v roce 1762 dochází ke státnímu převratu, za nimž patrně stála Kateřina a car umírá. Z Kateřiny se sice stává „matička carevna“, ale titul ji vůbec nechrání před potížemi, se kterými se v Rusku potýkala každá korunovaná hlava až do XX. století. Kníže Potěmkin byl jedním z důstojníků, který cara střežil, a po jeho smrti radil carevně tak dobře, že ho učinila svým favoritem.

Při pohledu na srovnávací horoskop nevidíme nic, co by podporovalo teorii velké lásky, bez které protagonisté neumí žít. Venuše jsou v kvadratuře a Merkur Kateřiny v opozici na Marse knížete a v kvadratuře na jeho Saturna hovoří o hádkách a sporech. Velice zajímavé jsou však příznivé aspekty, které svírá Saturn Kateřiny s Uranem, Neptunem a Plutem knížete. Příznivý je i Jupiter Kateřiny, který tvoří konjunkci s Neptunem jejího favorita. On měl sny a ona dost možností a prostředků, aby mu je pomohla uskutečnit…

V roce 1775, kdy bylo knížeti 36 let, kdy se mu podruhé vrací lunární uzly, Jupiter stojí na Jupiteru a Neptun na Venuši, reformuje státní správu, v roce 1783, kdy mu Neptun i Pluto tvoří trigon na Jupitera, reformuje armádu a kolonizuje černomořské pobřeží. Vrchol jeho snažení však tvoří známá inspekční cesta carevny Kateřiny na Krym, jež se odehrávala v roce 1787, a které se mimo jiné zúčastnil i rakouský císař Josef II., jež zkoumal možnost rusko-rakouského spojenectví. Potěmkin se opravdu snažil, aby jeho panovnice byla spokojena. Pro návštěvu byly vystavěny nové paláce, vyspraveny cesty, opraveny domy. Přesto to bylo málo. Nápad, který kníže dostal, byl geniálně jednoduchý. Povolal čtyřicet malířů, sběhlých v tehdy módní perspektivní malbě, a ti vytvořili kulisy krásných vesnic. Kolem nich se pásl dobytek a svátečně vystrojení venkované mávali – bohužel z posledních sil, protože je v noci přeháněli z jednoho místa na druhé. Po cestách jezdily vozy s obilím, což byly pytle s pískem, na stolech v selských staveních byla jedna putovní pečená husa a při přehlídce válečného loďstva v Sevastopolu stály válečné koráby jen v první řadě, zatímco ty za nimi byly upravené kupecké lodě.

Potěmkin, z něhož se stal ministr války, přežil svůj největší životní triumf jenom o čtyři léta. Zemřel 5. října (16.října) 1791 v Iasi v Rumunsku na choleru. Vesnice, nazvané jeho jménem, se však bohužel staví dodnes.