19/2005) Lady Hamiltonová

Za dřívějšího režimu nebylo mnoho knih, které pojednávaly o romantickém životě krásných a okouzlujících žen, které byly pro muže tím, co francouzština označuje jako femme fatale, angličtina jako desirable woman a pro co čeština v podstatě nemá alikvotu, neb jich v našich dějinách nebylo. Jde o ženu, která nemusela být sice krásná podle klasických kánonů, ale která měla v sobě to „něco“, kvůli čemu padala království, mužové páchali sebevraždy a vůbec bylo veselo.

S životopisem dnešní jubilantky jsem se seznámila na půdě v domě svých rodičů v Hranicích, kde byla obrovská bedna, do níž mí rodiče učitelé přesunuli všechno, co by mě podle jejich názoru mohlo pokazit vkus. Když jsem na bednu o jedněch prázdninách přišla, vlezla jsem do ní i s ušima a než se rodičové stačili zorientovat, měla jsem životopis Emy, lady Hamiltonové v hlavě rozhodně pevněji než životopisy všech velikánů, které mi naši podstrkovali ke čtení (v marné naději, že si z nich vezmu příklad).

Když jsem se rozhodla, že o lady Emě napíšu sloupek, dostala jsem se do velkých potíží: v knize, která se jmenuje 100 velkých milenek je uvedeno, že se narodila v roce 1763, v encyklopedii Universum se praví, že se narodila v roce 1765 a když jsem sáhla po starém dobrém Ottovi, neboť jsem bláhově doufala, že mé dilema rozřeší, našla jsem rok 1761. Datem narození je však v každém případě 12. květen, o němž jedna moudrá kniha praví, že jde o člověka, který se umí přizpůsobit všem životním situacím. V případě lady Hamiltonové je to nepochybně pravda, protože začínala v bídě, vypracovala se mezi nejmocnější tohoto světa a v nouzi opět zemřela. Dále se tam píše, že jde o člověka, jehož nezvykle zajímá umění (Vládcem Slunce je přece Venuše!). Je to zase pravda, protože Ema (ještě jako Ema Layon) sloužila jako modelka malíři Romneymu a svou krásou se postarala o jeho proslulost.

Sira Hamiltona si vzala více méně z rozumu a odešla s ním do Neapole, kde byl velvyslancem. Tam se také v roce 1793 seznámila s Horatiem Nelsonem a vášnivě se do sebe zamilovali. Nelson však byl na pevnině po krátkou dobu, takže k naplnění lásky nedošlo. Do Neapole se vrátil až po pěti letech jako admirál a živoucí legenda. Tělesně byl službou vlasti tak zchátralý, že Ema při pohledu na něj omdlela. Byla to však žena činu, nastěhovala ho do domu svého muže, kde ho napájela oslím mlékem a všestranně se o něj starala. Důsledkem kvalit její péče byla dcerka Horatia, která měla sice v křestním listě jako otce Hamiltona, ale všichni věděli, jak to vlastně bylo. Jejich zvláštní vztah budil značný rozruch, ale k rozvodu ani na jedné straně nedošlo.

V roce 1803 zemřel Emin manžel. U jeho smrtelného lože bděla Ema spolu s Nelsonem. Nelsona však zavolala vlast a on odešel za svými povinnostmi. Zemřel 21. října 1805 na následky zranění, která utrpěl v bitvě u Trafalgaru. V závěti nechává Emu i svou dceru péči národa, který však jeho vůli nevyplnil. Ema žila velice bouřlivě a v krátké době rozházela celý svůj majetek. Prodala všechno, včetně památek po svém milenci a dokonce byla krátký čas ve vězení pro dlužníky. Zemřela v roce 1813 v Calais ve Francii. Zbyl po ní obraz, který maloval Romney, a několik životopisů, které si i dnes zaslouží přečtení. Byla to prostě žena, na kterou se nedá zapomenout.