42/2004) Marie Goretti

Na Nový rok jsem při zprávách byla šokována jako asi každý obyvatel této země. V malé vesničce byla totiž znásilněna a posléze ubodána třináctiletá Barborka a vrah nebyl k nalezení. Po dlouhém a klopotném pátrání byl odhalen až 10. září 2004. Podle zprávy na internetu, která byla publikována ve 13:32 SELČ, byl vrahem její třináctiletý spolužák. Na internetu a v tisku vypukla bouřlivá diskuse o trestní odpovědnosti mládeže, která mnohdy končila poukazem na svět, který se řítí do zkázy. Hlavně starší generace tvrdila, že se dřív nic takového nedělo…

Už staří Římané však říkali, že nic nového není pod sluncem a i v tak smutném případě je to pravda. 16. října v roce 1890 se narodila Marie Goretti, ze které je dnes svatá a která přišla o život podobným způsobem jako malá Barborka. Rodiče měli po ní ještě dalších pět dětí a protože se jim příliš nedařilo, pronajali si spolu s vdovcem Serenellim a jeho synem Alessandrem hospodářství. V roce 1900 však otec rodiny zemřel a matka zůstala na všechny starosti sama. Rodina spolunájemců byla – jak by se dnes řeklo – těžko přizpůsobivá – a navíc Marie začala přitahovat problematického Alessandra. Po dvojím nezdařeném pokusu o znásilnění se ozbrojil dýkou a Marii napadl. Zasadil jí několik bodných ran a utekl. Marie zavolala pomoc, dostala se ještě do nemocnice, ale druhý den – 6. července 1902 – zemřela. Před smrtí svému vrahovi z hloubi duše odpustila. Alessandro byl odsouzen k třicetiletému žaláři. Lze jenom těžko odhadnout, zda se k němu jeho spoluvězni chovali laskavěji než by se k němu chovali teď. Po nějaké době se však obrátil – a sám tvrdil, že to bylo na základě snu. Zdálo se mu, že vidí Marii v zahradě v bílých šatech a mezi bílými květy. Pobízela ho, aby si je taky natrhal, ale když to udělal, změnily se v jeho náručí květy na malé plamínky. Po tomto snu se změnil a svého činu litoval. Když byl po 26 letech propuštěn, jeho první cesta vedla k Mariině matce, paní Assuntě. Odpustila mu stejně tak, jako její dcera. Vrah potom vstoupil do kapucínského kláštera, kde žil jako sluha a v pokání se dožil 8. května 1970, kdy zemřel ve věku 88 let. Marie byla mezi tím prohlášena v roce 1947 za blahoslavenou a 24. června 1950 za svatou.

Dalo by se říct, že jde o obdobnou historii, na jejímž konci je na jedné straně vrah a na druhé nevinná oběť. Rozdíl je však poměrně markantní: Alessandro patrně neměl k dispozici psychologa či psychiatra, který by pro něj hledal omluvu. Všem bylo jasné, že spáchal něco strašného a zaslouží si adekvátní trest. A když se dostal po dlouhé době ze žaláře, šel poprosit o odpuštění, i když patrně nemusel a nikdo ho k tomu nenutil. O tom, že opravdu nešlo o plané gesto, svědčí způsob jeho dalšího života. Novinami proběhlo, že třináctiletý vrah malé Barborky se do vězení kvůli nízkému věku vůbec nedostane a nejpozději v 18 letech skončí i jeho ústavní výchova, která mu patrně bude nařízena. Bude mít k dispozici psychology, psychiatry a ombudsmana, který bude dbát, aby mu nebyla na jeho lidských právech učiněna újma. Bylo by krásné, kdyby jeho první svobodné kroky vedly k rodičům Němečkovým a požádal je o odpuštění. Je ale otázkou, zda se takové zázraky ještě dneska dějí.