27/2005) Pravda

V týdnu, ve kterém budete číst tento úvodník, budou příjemné dva dny volna – dva státní svátky. Jeden je věnován slovanským věrozvěstům Cyrilu a Metodějovi, druhý velkému bojovníku Janu Husovi, jehož upálili za jeho pravdu. Když se občas v debatě s klienty nebo (nepoměrně řidčeji) se členy rodiny dostanu na filosofická témata, sklouzne řeč občas i na pravdu a na to, zda se má hájit nebo ne, zda se má mluvit nebo ne. Přísný moralista by zajisté řekl, že pravda se má hlásat za každých okolností, padni komu padni. Jenomže… skutečnost může být podstatně jiná.

Zásluhou mladších členů rodiny se ke mně dostala nahrávka jisté rozhlasové stanice (její jméno nenapíšu ne proto, že bych jí nechtěla dělat reklamu, ale jenom proto, že jsme si ho nestihla zapamatovat) s pořadem Pomsta je sladká. Jedná se zhruba o toto: zavoláte do rádia, řeknete, komu byste se chtěli pomstít a prozradíte na něj pár intimit. Zbytek vezme do ruky moderátor, který si vás pozve a vy můžete nepozorováni sledovat reakce toho, komu se chcete pomstít.

Několik prvních „nachytávek“ bylo naprosto normálních a člověk by se při nich mohl i zasmát. Dech mi však vyrazila situace, kdy do rádia zavolal tatínek s tím, že si jeho nová žena nerozumí s jedním z jeho synů a že on by byl rád, aby si uvědomila, že kluk taky patří do rodiny a měla by k němu mít lepší vztah (co tatínka vedlo k tomu, že při řešení tohoto problému zavolal do takového pořadu, zůstává opravdu ve hvězdách – nicméně stalo se). Redaktor tedy paní zavolal, představil se jako člověk, který jejího nevlastního syna učí psychologii. Vysvětloval, že jeho žáci měli za úkol napsat dopis tomu, kterého milují nejvíce a onen syn napsal dopis pro svou nevlastní maminku. Maminka byla viditelně zaskočená, později přiznala, že v jejich vztahu není všechno v pořádku, a nakonec z ní vypadlo, že se svým nevlastním synem měla intimní styk, že je jí to líto, že se chce se synem i s psychologem sejít a celou situaci nějak probrat… to se už ovšem sápal po telefonu její manžel, který jí sdělil, ať se sbalí a vypadne, že na toho kluka už nešáhne a který nechtěl slyšet žádné vysvětlování… a do toho zaznělo heslo o tom, že pomsta je sladká.

Po vyslechnutí této etudy jsem se nijak moc bavit nedovedla a přemýšlela jsem, jak se budou rodinné vztahy vyvíjet nadále. Mezi manžely dojde patrně k rozvodu, s kluky zůstane tatínek a život půjde zdánlivě dál. Je otázkou, jak se bude vyvíjet další vztah otce a syna a jak tento zážitek poznamená šestnáctiletého kluka, ze kterého se stal sok vlastního otce a jehož první milostná zkušenost se tak hloupě prozradila a měla tak nedozírné následky. Uvažovala jsem i nad tím, zda si tyto důsledky a souvislosti uvědomil ten, co pořad vymyslel, posléze schválil a odstartoval.

Když se vrátím k počáteční úvaze o pravdě, marně přemýšlím nad tím, k čemu bylo zveřejnění takovéto pravdy dobré. Informace rozbila jednu rodinu, asi rozvrátila vztah otce a syna a jako poměrně sporný efekt zvedla i sledovanost onoho rádia. Jako poučení z toho však pro mě vyplynula jedna věc: když se mnou bude chtít někdo navázat řeč na podobné osobní téma, budu ho chtít vidět pokud možno osobně a na vlastní oči a nakonec mu stejně nic neřeknu. Byla bych moc ráda, kdybyste poslední větu nebrali jako zavytí vzteklé stařeny, ale jako varování člověka, který viděl lidských neštěstí už dost a nějak netouží vidět další, která nota bene vznikla jenom proto, že někdo dosud neví, že pomsta není zdaleka tak sladká, jak se říká.