23/2004) Proměny

Když se v roce 2001 objevilo album Proměny a začalo sklízet jednu cenu za druhou, kdekdo si pobrukoval, že Vyšly ryby vyšly z Dunaja do Visly. Málokdo věděl, že by měl za tuto (i mnohé jiné písničky) vděčit nejenom skupině Čechomor, ale i jistému moravskému katolickému knězi, který byl v době, kdy Proměny vítězně táhly světem, už 133 let mrtvý. Jedná se o Františka Sušila, který se narodil 14. června 1804 v Rousínově u Brna a který patří ke generaci obětavých kněží – národních buditelů.

Když se začteme do astrologických knih, dočteme se, že jakýkoliv kladný vztah k hudbě je signován především Venuší, která by měla být harmonická. František Sušil má však Venuši výrazně neharmonickou, postavenou ve Lvu, v konjunkci s karmickými uzly a v aplikační kvadratuře na Marse v Býku. On se totiž k moravské lidové písni dostal tak trochu oklikou. Studovat začal soukromě u svého strýce kaplana a po třech letech pokračoval na piaristickém gymnasiu v Kroměříži, kde dostudoval. Jako mladý zapálený vlastenec se rozhodl pro kněžské povolání, které mu umožňovalo kontakt s prostými lidmi, jejichž národní cítění chtěl posilovat. V roce 1821 se dostává do Brna na filosofický ústav (Saturn v sextilu na Slunce), kde studuje latinu, řečtinu, italštinu, francouzštinu a angličtinu (němčina byla samozřejmá). Na studiích i na bohosloví se pokouší veršovat, překládá klasiky (např. Ovidia) a chystá se na vysvěcení, ke kterému dojde v roce 1827 (Pluto trigon Venuše a sextil uzly). Vlastenecké a kněžské působení započal v Olbramovicích, pokračoval v Komárově, který byl tehdy samostatnou vesnicí a ne jako dnes součástí Brna. V roce 1837 byl jmenován profesorem na bohosloví v Brně a jako téma své vstupní přednášky si zvolil Písmo ve slovanských překladech. I Ottův slovník naučný, který obvykle hodnoceními nehýří, poznamenává, že takové téma bylo na bohoslovecké fakultě sotva kdy projednáváno.

Sušil z Moravy pocházel, na Moravě celý život působil a je tedy logické, že svou pozornost obrátil k moravským lidovým písním. Sbíral je po celý jeden oběh Saturna v době letních prázdnin (tedy vlastně v době řádné dovolené). Jako Moravské národní písně vyšly v letech 1835 (Saturn tvoří na Merkura trigon a Pluto sextil), v roce 1840 (Neptun trigon na Merkura a Pluto sextil na Slunce) a v letech 1853 – 1860. Je sice pravda, že písničky, které nasbíral, přísně cenzuroval a leckteré odvážnější ve svých knihách neuvedl (navíc je pravděpodobné, že ty nejodvážnější v přítomnosti kněze asi ani nezazněly). Je ale také pravda, že ty dva tisíce, které do své sbírky zahrnul, díky jeho vytrvalosti přežily a zachovaly se v národní paměti. Navíc to bylo období, kdy zvláště na moravskoslovenském pomezí nemělo vlastenectví nejlepší zvuk a kdy ho úřady podezíraly střídavě z panslávských rejdů nebo z něj dělaly košutovského agitátora. Jeho práce byla oceněna až na samém sklonku jeho života, kdy dostal čestný ruský řád, stal se čestným kanovníkem brněnským a v roce 1865 (Pluto konjunkce Mars, trigon Luna) obdržel čestný doktorát vídeňské university. Zemřel na tuberkulózu 31. května 1868 v Bystřici pod Hostýnem (tranzitní Slunce na radixovém Merkuru a tranzitní Merkur na radixovém Slunci, krásné plutonovské aspekty).

Sušilova sbírka se stala klasikou a měla čestné místo v knihovnách. Mezi mladší generaci se dostala až po více než sto letech od smrti sběratele, kdy po ní sáhl Jaroslav Hutka a nazpíval desku Stůj břízo zelená. Bylo to před Vánoci 1974, kdy tvořil Pluto sextil na onu neharmonickou Venuši v Sušilově radixu. V roce 2001, kdy vyšly Proměny, už v horoskopu pozitivní plutonovské tranzity nenajdeme. Podle mého názoru hlavně proto, že už nejsou potřeba. Páter Sušil i jeho sbírka mají totiž své místo v aktivní paměti národa jisté.