24/2006) Průkopník

Na druhou květnovou dekádu – přesně řečeno na sedmnáctý den tohoto měsíce – čekal celý svět. Do kin totiž vstupoval film o da Vinciho kódu, který byl na všech stranách s napětím očekáván – i když důvody tohoto očekávání byly různé. Od počátku bylo jasné, že nejde ani tak o umění jako o kšeft. Na poselství knihy reagovaly okamžitě cestovní kanceláře, které nabídly cestu po místech, kde se tato kniha odehrává. Dá se tedy očekávat, že po celé léto budou turisté bloudit po Louvru a přilehlých prostorách a vlastníma očima se dívat na místa v románu důkladně popsaná. Zdálo by se, že jde o ojedinělý jev, ale není tomu tak.

Něco podobného se odehrávalo v roce 1872 i u nás. Nevěříte? V tomto roce totiž Jakub Arbes vydal knihu Svatý Xaverius, po jejímž přečtení zamířily davy do chrámu sv. Mikuláše v Praze, kde se na oltáři nachází obraz svatého Xaveria. Jeden chudý pražský mladík obětoval celý život hledání klíče k získání pokladu, který měl být v obraze ukrytý. Až na konci života pochopil, že je všechno jinak a že celá jeho práce byla k ničemu. Tato kniha je jedním z nejznámějších romanet (název pro tento slohový útvar vymyslel bývalý gymnaziální profesor autora Jan Neruda) Jakuba Arbese, který měl jako spisovatel spoustu talentu, ale taky spoustu smůly.

Narodil se 12. června 1840 na Smíchově, který byl v té době dělnickým předměstím Prahy (v horoskopu kromě stelia v Blížencích upoutá recepce Urana s Neptunem, která je podobná té, jež je na nebi nyní). Otec byl obuvník, ale chlapci dopřál dobré vzdělání. Po studiích se stal Jakub novinářem, který se – snad díky svému smíchovskému původu – velice živě a intenzivně zabýval životními podmínkami dělníků. Později se stal odpovědným redaktorem Národních listů, byl často vyslýchán a v roce 1873 - 74 dokonce v České Lípě vězněn (šlo o období, kdy mu Pluto vytvářel kvadraturu na radixového Neptuna a Neptun se pohyboval v blízkosti radixového Pluta). V této době se rozhodl, že s novinařinou končí a bude se věnovat jenom literatuře. Od konce padesátých let se pokoušel o básně a dramata, ale obrat v jeho tvorbě začal až poté, co si přečetl celé dílo A. E. Poea.

První romaneto se objevuje v roce 1857, ale ta nejlepší vznikají na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let 19. století. Později se vrací ke svému starému zájmu – sociální tematice – a píše román Štrajchpudlíci, který zůstal nedokončen. Poslední léta svého života (zemřel 8. dubna 1914) trávil v chudobě, byl slepý a osamělý. Měl totiž několikanásobnou smůlu: narodil se v české kotlině, nepsal žádným světovým jazykem a jeho díla zapadla ještě dříve, než si mohla získat patřičnou proslulost. V době, ve které žil, se bral jeho zájem o dělníky a jejich sociální postavení jako něco podivného, co je vzdělaného člověka nehodno (popularita práce v charitě byla taky v nedohlednu). Ve svých dílech položil základy hororů ještě dříve, než toto slovo vůbec vzniklo. Kdyby bylo jeho dílo známější, museli by se spisovatelé typu Dana Browna klepat strachem. Námětů na hollywoodské velkofilmy je v nich dostatek a navíc je autor více než 70 let po smrti, takže nehrozí, že by byly potíže se získáním autorských práv. A kdyby se to někdy shodou nepravděpodobných náhod povedlo, mohli bychom se dočkat cestovních kanceláří, které by připravovaly tematické zájezdy, které by vrcholily návštěvou chrámu sv. Mikuláše a důkladnou prohlídkou jeho oltářního obrazu.