08/2004) Vzhůru na Mars!

Ještě dávno před tím, než vstoupil Uran do Ryb, se mnoho lidí zabývalo úvahami o tom, jaké to bude mít důsledky. Jedna z teorií mluvila o uskutečňování starých a zatím neuskutečnitelných snů. Uran vstoupil do Ryb definitivně 30.12.2003 v 10.15 SEČ a první důsledky na sebe opravdu nenechaly dlouho čekat. V noci z 3. na 4. ledna 2004 totiž přistála na Marsu sonda Spirit, která má jako první pozemské vozidlo (vzpomeňme na Lunochody) podrobně zmapovat povrch Marsu, nabrat vzorky a posbírat o rudé planetě co nejvíce poznatků. 14. ledna 2004 v 21.17 SEČ vystoupil americký president George Bush a vyhlásil program, podle kterého mají USA do roku 2015 vybudovat na Měsíci polopermanentní základnu, ze které budou v roce 2030 startovat na Mars. Stal se tak po Johnu Kennedym, který v květnu 1961 vyhlásil program k dosažení Měsíce, druhým americkým presidentem, který vyhlašuje nástup do kosmu. Další postup následoval vzápětí: 15. ledna 2004 v 9.21 SEČ vymanévrovalo ze sondy Spirit vozítko, které je určeno k průzkumu Marsu a po náročné navigaci sjelo v 11.01 SEČ na jeho povrch.

Když se spočítá horoskop prohlášení na Prahu (na výše uvedený čas) objeví se retrográdní Jupiter na ascendentu, MC vytvoří trigon na Neptuna do pátého domu a Uran je v přesné konjunkci s Venuší a v sextilu na Merkura v domě šestém, přičemž Uran šestému domu vládne. Ve chvíli, kdy se dotkla kola vozítka Spirit povrchu Marse, se ocitne na ascendentu Mars a na MC retrográdní Saturn (nebude to zdaleka tak jednoduché a rychlé, jak se zatím jak president tak vědci domnívají). Bushův výrok i plány NASA podnítily na internetových astrologických stránkách spoustu zajímavých diskusí, přičemž hlavní rozpor zní zhruba takto: Má člověk právo lítat do kosmu a obětovat na to nemalé peníze, když zatím na jeho planetě není všechno v pořádku? A proč vlastně plýtvat nepředstavitelnými penězi i prostředky na něco, co vlastně nemá okamžitý praktický dopad?

Když se kdysi ptali pokořitele Mount Everestu Hillaryho, proč na něj lezl, odpověděl lapidárně: Protože tam je. S Marsem, kterého nemůže jednotlivec dosáhnout vlastními silami, je to sice také pravda, ale přibývá i něco navíc. Let do tak vzdáleného vesmíru si bude vyžadovat spoustu přístrojů a zařízení, která zatím neznáme a která se budou muset vyvinout. Dále si bude vyžadovat spoustu nových a odolných materiálů, přistrojů ke komunikační technice a léků, které samozřejmě využijeme i zde na zemi. Americká vize dává tedy jak USA tak celému světu perspektivu růstu na nejméně dalších 30 – 50 let. Dále můžeme uvažovat, zda si pro sebe Spojené státy neusurpují příliš velký krajíc z něčeho, co patří celému lidstvu. Je to sice jeden úhel pohledu, ale když to neudělají, kdo se toho chopí? Sjednocená Evropa má momentálně dost starostí sama se sebou, Rusko se zatím nepočítá a po státech jako je Bangladéš nebo Zaire to asi chtít nemůžeme.

Staré ekonomické pořekadlo praví, že pro rozjezd ekonomiky je nejlepším stimulem válka. Válka je v astrologii signována samozřejmě Marsem. Když tedy budeme dobývat ve světové spolupráci Mars, může se ekonomika rozjíždět, pokrok může postupovat a válka být nemusí. Nevím, jak vám, ale mě je toto řešení docela sympatické...