04/2005) Zase měli pravdu…

Jak jsem v těchto řádcích už několikrát uvedla, byli oba mí rodiče učitelé, což na mě zanechalo značné stopy. Stal se ze mě totiž sběratel všech možných vysvědčení – občas i dost kuriózních, dohlížitel na správný pravopis u všech, které mám kolem sebe a podobně. Navíc ve mně nesmazatelně zůstalo doporučení mých drahých, kteří vždy unisono říkali: Vždycky se nauč všechno, co můžeš, nikdy nevíš, kdy to budeš potřebovat – aneb Co se naučíš, to ti nikdo nevezme. Během života se mi pravda těchto mouder potvrdila už několikrát – a dokonce i v mé velké lásce a v novém povolání – tedy v astrologii.

Když jsem se totiž před lety na gymnasiu učila fyziku, měl nás pan (pardon v jeho případě jenom a pouze soudruh) profesor, zvaný láskyplně Citrón, který kromě toho, že si myslel, že umí fyziku, neměl taky srdečně rád ženské pohlaví jako takové. Kdyby to bylo dnes, asi bych se mu podívala do horoskopu na postavení Venuše, Marse a Luny a mnohé by mi bylo jasnější. Tehdy jsem jeho invektivy sice srdečně nesnášela, ale nezbylo mi, než se podvolit a pokud možno na ně nereagovat. Je jasné, že se „láska“, kterou jsem cítila k vychovateli, přenesla i na předmět, v kterém mě měl povzdělat. Navíc nám dával velice rád najevo, jak obsáhlá je fyzika věda a s jakým sebezapřením zprostředkovává takovým ignorantům jako jsme my, tu malou část, kterou jsme schopni pochopit. Když jsem tedy bojovala s pokušením povstat a říct mu, co si o něm myslím, a ještě se snažila nějak proklouznout jeho nároky, je jasné, že mi nezbyl dostatek času ani energie na to, abych pochopila vlastní obsah toho, co se mi snaží ve svých výkladech předat.

Později jsem se začala zabývat astrologií, a pochopila jsem, že jde o oblast, v níž je taková neznalost opravdu ostudná. Dobrovolně jsem začala studovat to, co jsem po celý život odkládala. Občas jsem si říkala, jak by bylo krásné, kdyby se na trhu objevila nějaká knížka, kde je vysvětleno alespoň něco z toho, co z nebeské mechaniky, teorie vzniku vesmíru, nauky o hvězdách a astronomie astrolog potřebuje, ale kde by to bylo napsáno tak, aby to pochopil i člověk, který měl dosud k fyzikálnímu vzdělání podobný vztah jako já. Touha po podobné literatuře se ve mně znásobila ve chvíli, kdy jsem sama občas byla nucena svým kamarádkám některé záhady astrologie objasňovat a vysvětlovat, proč je např. zatmění Slunce vždycky v novu, zatímco zatmění Měsíce se jindy než za úplňku vidět prostě nedá.

Několik let se překulilo a jednoho dne v prosinci loňského roku jsem držela v ruce knihu, která všechny tyto mé požadavky splňovala téměř beze zbytku. Podle všech obvyklých pravidel by teď mělo následovat jméno autora, název knihy, vydavatelství, cena a eventuelně další odkazy. Tyto řádky však nejsou určeny pro reklamu a proto se budete muset bez všech těchto ukazatelů obejít. Bude vám muset stačit, že je to jedna z knih o Zeměploše a v názvu má slovo Věda. Zbytek si budete muset dohledat sami. Odměnou vám bude čtení nejenom poučné, ale i značně zábavné, což je kombinace, kterou náš pan profesor nezvládl nikdy a kterou se já při učení snažím zvládat s vypětím všech sil. Když budete totiž tuto knížku číst, ani vás nenapadne, že se vlastně učíte něco, co vám určitě nikdo nevezme.